Povídání o Arískovi

Zima sem, zima tam, nutrie má přednost

lovim nutrieZima sem, zima tam, nutrie má přednost

Včera se mi povedlo narazit ve strouze vytékající z rybníka na naši starou známou.

Byla to nutrie z naší pískovny.

Velká, dospělá, vykrmená a pěkně v klídku si hověla někde pod břehem ve větvích vrbového keře.

Ale to bych nesměl být maďarský ohař, abych ji nevyčmuchal.

Bylo to skvělé, mohl jsem se válet jako čuník v bahně , kterého bylo na kraji strouhy dost a dost.

Mohl jsem se uprostřed ledna plavit jako kůň v hluboké vodě.

A dokonce mohl jsem se potápět jako vydra, uši sem, uši tam, co na tom, že mi v nich pořád čvachtá .

Že jsem tu nutrii nechytil, to také nevadí, ale legrace to byla.

Ouška jsem si večer nechal vyčistit na židli u psacího stolu, došlo také na borovou vodu a všechno bude zase v pořádku.

Prý jsem blázen, ale to přece nevadí, hlavně, že se můžu prohánět ve vodě; 18. leden je k tomu jako stvořený.

Váš Arísek