Zima sem, zima tam, nutrie má přednost
Zima sem, zima tam, nutrie má přednost
Včera se mi povedlo narazit ve strouze vytékající z rybníka na naši starou známou.
Byla to nutrie z naší pískovny.
Velká, dospělá, vykrmená a pěkně v klídku si hověla někde pod břehem ve větvích vrbového keře.
Ale to bych nesměl být maďarský ohař, abych ji nevyčmuchal.
Bylo to skvělé, mohl jsem se válet jako čuník v bahně , kterého bylo na kraji strouhy dost a dost.
Mohl jsem se uprostřed ledna plavit jako kůň v hluboké vodě.
A dokonce mohl jsem se potápět jako vydra, uši sem, uši tam, co na tom, že mi v nich pořád čvachtá .
Že jsem tu nutrii nechytil, to také nevadí, ale legrace to byla.
Ouška jsem si večer nechal vyčistit na židli u psacího stolu, došlo také na borovou vodu a všechno bude zase v pořádku.
Prý jsem blázen, ale to přece nevadí, hlavně, že se můžu prohánět ve vodě; 18. leden je k tomu jako stvořený.
Váš Arísek